Koncert Selah Sue – můj splněný sen

plakát na koncert, kterých byly po Praze rozvěšeny tisíce

Zpěvačku Selah Sue jsem objevil náhodou, před 2 měsíci. Pouštěl jsem si písničky Walk off the earth na youtube (které jsem taky ten den objevil náhodou) a dobrouzdal jsem se až k písničce Can’t take my eyes off you, kde jako host je Selah. Okamžitě jsem byl v šoku.

Zcela jsem se do té zpěvačky zbláznil a začal hledat více, kdo to je. A zjistil jsem, že to je zpěvačka docela známá, pocházející z Belgie, má písničky v reklamách a několik z nich znám. Známá je písnička This World:

Ze čtyř skupin fanoušku – ti co ji nemají rádi, ti kterým je lhostestejná, ti kteří si ji rádi poslechnout a ti, kteří ji chcou zažít alespoň jednou na živo než zemřou, jsem okamžitě spadnul do té poslední.

Věděl jsem, že Selah je něco, co jsem celý život hledal. Zbláznil jsem se do ní. Několik dní jsem jen poslouchal a broukal si její písničky.

A když už jsem byl do ní takový blázen, řekl jsem si, že se podívám, jak koncertuje, a jestli nebude hrát někdy v budoucnu někde v Evropě – že bych si třeba na ní zajel i do Německa, kdyby tam někdy za rok hrála.

Otevřel jsem si její stránku a nemohl jsem být víc šokován – za 2 měsíce hraje v Praze!

Hned jsem věděl že tam musím být a že udělám všechno, abych se tam dostal!

Šetřil jsem peníze, plánoval cestu, a konečně si koupil i lístek a všechno to velké, monumentální se mi začalo blížit.

Už týden před koncertem jsem si dělal minumum plánů, ať jsem co nejvíc připraven, dokonce se mi ani moc nechtělo na koncert Nohavicy, který byl ten týden, abych nebyl zážitky přesycen, a abych si dokázal naplno užít Selah.

Dva dny předem jsem dbal na to, ať se dokonale vyspím.

A skoro celou sobotu – den před koncertem jsem se připravoval, ať mám tu neděli, a celej ten úžasnej den, co nejvíc v pohodě. Připravil jsem si několik velkých svačin, na cestu, na den, a kdybych tam snad v Praze i přespal, tak na další dny. Koupil jsem si sladkosti na cestu. Vybral jsem si pečlivě zábavu do vlaku. Přemýšlel, co si obleču. Připravil cestu a koupil lístky.

A pak v neděli ráno jsem vstal, ani neobědval, a v 11 šel na vlak.

A cesta šla pěkně. Dojel jsem do Ovy, v Ově přestoupil do Leo Expressu, a už jsem si jen užíval, nechal se obskakovat obsluhou a těšil se na Prahu, kterou tolik miluju.

Při cestě jsem si počet noviny, nasvačil se, ve sluchátkách poslouchal písničky Selah (ať se správně naladím) a taky předkapelu, která ji bude večer hrát –  The Hight Corporation (kteří mi ještě předvečer na facebooku „speciálně pro mě“ nahráli odkaz na písničky do mp3, ať si je můžu poslouchat ve vlaku). Začet jsem se do originální anglické verze Mobyho Dicka a jelo se dobře. Vedle sexy a sympatické spolusedící jsem si to nemohl líp představovat. :)

Ve 4 jsem dojel do Prahy.  Zavolal jsem si s kamarádkou, která mi řekla, že přijede později. Tak jsem si jen přál, ať ne, moc pozdě. :) Protože já chtěl být na koncertě včas, a do klubu Roxy platí vstupenka jen jedenkrát – to znamená, když vyjdete ven, už nemůžete zpět.

Vydal jsem se teda nejdřív, jak to mám rád, Václavským náměstím, přes Staroměstské, a s pomocí mapy jsem hledal, kde ten klub Roxy je.

Chvíli mi to trvalo, ale nakonec jsem jej našel. Z venku vypadal docela bezvýznamně. Docela úzký skleněný průchod, s nápisem Roxy nad ním, a vlevo i v pravo hned vchody do jiných putyk. Vypadalo to, že ten sál a vše musí být někde dál v zadu, nebo v podzemí té budovy. Byla to běžná pražská ulice.

Přečetl jsem si vyvěšený program, abych se ujistil, že opravdu tu jsem správně, a Selah tu hraje, a stoupnul jsem si před skleněná vrata, abych se podíval dovnitř.

Jen tak jsem koukal přes sklo dolů, na do neznáma vedoucí široké schody. A přemýšlel jsem a snil jsem o tom, jaké to bude, a až konečně uvidím Selah, a jaká asi je a tak. Byl jsem ponořený v těch představách.

Když v tom najednou mě něco vyrušilo. Někdo se tam začal cpát. Ruka se natahovala ke skleněným vratům, a já jsem teda kousek ustoupil a v duchu jsem nadával, kterej debil se tu cpe, a neví, že v tom klubu mají ještě zavřeno!

A ta ruka skleněné dveře otevřela a prošla – byla to nějaká paní. A pak, těsně kolem mě, až se mě otřela, prošla nějaká holka a šla za ní.

Ještě jsem si v hlavě říkal „co to jsou za nevychovanci“ – když v tom se mi zastavil dech – nadechl jsem se a podíval se na tu slečnu přede mnou. To byla samotná Selah! Zrovna dorazila, a zrovna se svým příručním zavazadlem šla do klubu, kde bude hrát!!

Já v tu chvíli úplně strnul. To jsem nečekal. To je teda něco. Selah kolem mě prošla jen tak!

Na okamžik mě napadlo za ní vletět a pozdravit ji. Ale téměř hned jsem ten nápad zavrh. Protože jsem si uvědomil, že nechci, aby si mě zapamatovala, jako jednoho z těch „příšerných vlezlých fanoušku, kteří ji nedají chvíli pokoj.“ Chtěl jsem, pokud už, tak aby mě znala jinak. Jako fajn a v pohodě člověka. A tak jsem tam jen stál a pozoroval, jak jde po schodech dolů….

 

Než přijela moje kamarádka, co měla jít se mnou na koncert, šel jsem na Staromák, kde jsem se (domluveně), potkal ještě s jinou svoji kamarádkou. Holkou, co znám už strašně dlouho – asi 2 roky si píšem – ale nikdy jsme se ještě neviděli. Byla zrovna náhodou v ten den taky v Praze, a tak jsme spolu a ještě s jejím kamarádem strávili pěkný čas, pitím svařáku, brouzdáním po vánočních trzích, povídáním a tak. A pak už přijela kámoška a šli jsme na koncert.

Předkapela byla, jak už jsem zmínil, The High Corporation. Na první písničku jsem byl velmi zklamán. Potvrdilo se, co psali někteří na internetu – že v klubu Roxy je občas příšerné ozvučení. Nešlo rozeznat slovo od slova a zvuk od zvuku. Vše jen hučelo.

Po pár písničkách, to naštěstí bylo lepší.

V průběhu předkapely jsme ale stejně většinu času strávili s kámoškou kecáním u piva na schůdcích (protože gaučů tam moc nebylo) v tom dokonalém klubu. Proč dokonalém? Připadal mi tak – skvělé prostory, parádní, luxusní bary, a atmosféra – ach, tu nedokážu popsat. Je tam taková atmosféra, jako má podle mě být v klubu. Přiznám se, že jsem takovou ještě nikde jinde nezažil. Bylo to něco mezi Cantinou ve starwarsovém Mos Eisley a něčím úžasným a tajemným. Prostě fantastické. Klub předčil 10 krát mé představy. Chci tam hned zpět!

Kecali jsme, byli jsme zabráni do rozhovoru, já se jen tak mimoděk podíval směrem k podiu, a hned jsem kámošku uprostřed věty přerušil: „Podívej, už tam je Selah!“ A ona tam na podiu stála, jen s kytarou, a začínala zpívat svou první písničku.

Řekl jsem kámošce, že se musíme prorvat co nejvíc dopředu. Sál už byl plný, a tak to nebylo lehké. Ani příjemné. Lidi namačkaní na sebe tělo na tělo, a teď tlač se skrz ně, když to nejde. Jeden nabušený chlápek mi chtěl rozbít hubu, když viděl, že se přes něj chci dostat. Od určité doby se rozbíjení hub vyhýbám. Tak jsem nabral jiný směr v davu a nakonec jsme se dostali, troufám si říct, do hranice první třetiny sálu. A to bylo akorát.

A Selah zpívala a byla úžasná. Zpívala nové písničky, zpívala sama s kytarou. A zpívala i staré, fenomenální, bechderoucí, a zpívala i s podle mě, skvělou svoji kapelou. Má tam opravdu dobré muzikanty. Stejně tak, jako je ona.

A nebála se publikum rozezpívat – a my jsme se nebáli ji podpořit. Říkala, že to je poprvé, kdy některé písničky s ní publikum opravdu zpívalo. To bylo velmi dojemné.

A pak dala nakonec 2 přídavky. A celé to uběhlo jako voda.

Koncert strašně rychle skončil, i když prej trval 1 a půl hodiny. A lidi začali odcházet, a já začal být smutný.

Moje představa byla, že po skončení Selah nějak půjde mezi nás, dá si s náma pivo, pokecáme s ní. Ale nebylo to tak. Podium bylo prázdné a ochranka už tlačila lidi ven z klubu. Chtěl jsem se Selah pokecat. No co se dalo dělat. Měl jsem připravenej i fix v kapse, aby se mi mohla podepsat a foťák v kapse druhé. Nic naplat.

Vzali jsme si tedy věci z šatny a šli ven. Uvědomil jsem si, že klub nemá zadní vchod a že securiťáci vyváději lidi ven, protože tím tím samým vchodem bude muset jít ven i Selah.

Tak jsem venku ještě nějakou dobu stál a koukal. Selah jsem sice neviděl, ale alespoň jsem poznal, jak taková kapela funguje a vypadá - před klub přijel velký Belgický náklaďák a muzikanti nakládali bedny a bedny s nástroji a vybavením. A pak, když se vše naložilo, přijel dvoupatrový velký bus – to, co moje kamarádka nazvala jako tourbus a divila se, že to neznám – a muzikanti si tam nosili své osobní věci a začali se připravovat na cestu dál.

A mě došlo, že ani taková dráha muzikanta, není tak lehká, jako se zdá. To není jen hrát na koncertech a zpívat. Takovej muzikant musí taky cestovat, což určitě není lehké, několik hodin před koncertem se vybalovat, ubytovat, připravit podium, nazvučit, nasvětlit, nazkoušet. A až pak po několika hodinách příprav si před publikem zazpívá. Já to znám. Sám jsem to se svou kapelou zažil a vím, jaké to je. A pak to není, že skončí koncert, a jde se spát. Ne. Několik hodin po půlnoci se pak kapela ještě musí balit, a vyřizovat věci s klubem. A pak zase cestovat – další den – tedy dnes (8.10.2014) má Selah hned další koncert v polské Varšavě. Není to lehké být takový muzikant, napříč tomu, jak to může na první pohled vypadat.

A tak jsem se pomalu smiřoval s tím, že se Selah nepokecám, a nakonec jsem se vydal za kamarádkou, která už na mě na Václaváku čekala.

Protože nic v noci nejelo (věděli jste, že v noci je HLAVNÍ NÁDRAŽÍ Prahy zavřeno?? Do vestibulu se prostě nedá vejít!), šli jsme si sednout na Florenc do nějakého pajzlu. Zjistili si spoje, a jeli domů.

A od té doby, já ještě ten zážitek vstřebávám.

Víte, Selah je vyjímečná muzikantka, a být na tom koncertě byl můj sen – a splnil se. Byl to můj zážitek roku – a taky životní zážitek.

Když jsem dnes odpoledne šel na net, viděl jsem titulky reportů z toho koncertu od lidí. Nadpisy článků znějí:

Neviděli jsme náhodou nejlepší zpěvačku současnosti??
Vyprodat Roxy v adventní neděli? Žádný problém, pozvěte si Selah Sue!
Fotoreport: Dokonalost má nové jméno. Selah Sue
Kdo včera nebyl, může si hodit mašli.

A já nemůžu než souhlasit. Totiž přesně takové to bylo. Přesně takové to pro mě bylo.
A na tenhle zážitek budu dlouho vzpomínat. Nikdy na něj nezapomenu. Díky živote.

10451720_1008877365804787_6717274001370719850_n

fotka, kterou Selah na mobil udělala z podia - jsem tam – najděte chlápka s pivem v ruce, a hlavu, kterou tím pivem z části zakrývá, je moje!

Reportáže dalších lidí:

http://www.koule.cz/cs/clanky/fotoreport-dokonalost-ma-nove-jmeno-selah-sue–46182.shtml

http://www.hudebni-scena.cz/clanek/vyprodat-roxy-v-adventni-nedeli-zadny-problem-pozvete-si-selah-sue-785

 

Kuba, 8.12.2014, 21:00 – což je čas začátku koncertu přesně před 24 hodinama.

 

Bonus: Pražský orloj - počkali jsme si na celou. :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Current ye@r *